Tento článek píšu z pozice matky a zároveň osobní asistentky chlapce s diagnózami Aspergerův syndrom a velmi těžké ADHD. Navštěvujeme Základní školu Povážská ve Strakonicích od 1.třídy.Nyní je Alex ve3.třídě a pod laskavým a chápajícím dohledem vskutku dobře v tomto prostředí prospívá. Do školy jsme nastupovali s přiděleným asistentem pedagoga a individuálním vzdělávacím plánem šitým mu na míru. Alex je plně integrovaný v běžné třídě, má upravenu vyučovací dobu i školní docházku kombinovanou s částečnou domácí výukou. Spolupráce školy a rodiny je velmi intenzivní a přínosná, doplňujeme se a pomáháme si. Individuální vzdělávací plán obnáší 3 vyučovací hodiny denně 4 dny v týdnu. Dále pak využívání nejrůznějších pomůcek, samozřejmá je možnost opustit třídu v okamžiku nezvládání,velmi osobní a individuální přístup a dohled asistenta pedagoga i o přestávkách, což je na mnoha školách dost kontroverzní téma.
V současné době je Alex bez medikace, přesto jsem se nikdy nesetkala s poměrně ponižující otázkou ..“.a dáváte mu ty léky?“...nebo..“neplive vám to někde za zády?“...jak se bohužel v reálu leckde děje. Naopak, pokud to půjde bez léků, jsou ve škole ochotní to bez nich zvládat a vysazení bylo doporučeno i z hlediska dlouhodobého zdravotního dopadu.
V kolektivu dětí ve třídě je Alex oblíbený. Děti i jejich rodiče o našich diagnozách vědí. Rodiče byli informováni na třídních schůzkách. Protože ve škole trávím celou dobu synova pobytu,vím, že děti mají k Alexovi hezký vztah, pomáhají mu s věcmi, které nezvládá.Paní učitelka umí vymyslet spoustu dokonalých způsobů, jak Alexe zařazovat do společenství dětí a dávat mu zažít pocit úspěchu.
Jako příklad zde uvedu, že Alex má možnost si nyní ve 3. třídě vybrat asistenta z řad svých spolužáků, který s ním bude sedět. Je to opravdu velmi dobrá příprava na to, aby jednou dokázal sedět v lavici i s někým jiným než se svým asistentem. V kombinaci školní a domácí výuky dokáže Alex zvládnout opravdu hodně učiva i přes to, že trpí dysgrafií,dysortografií a úzkostnou poruchou.
Naše paní asistentka se pravidelně školí o úskalích Aspergerova syndromu, škola ji ze své vlastní iniciativy posílá na nejrůznější školení a přednášky. Ty pak konzultují spolu s paní učitelkou a uzpůsobují Alexovi na míru.
Alex byl na své spádové škole označen za dítě, které vůbec nemůže chodit do normální školy a praxe nám ukazuje, že kde je dobrá vůle a spolupráce, je možné všechno. Naprosto skvělá je také spolupráce a přístup naší paní ředitelky a její zástupkyně, nedokážu si ani představit, že bych za nimi nemohla přijít s jakýmkoli problémem. Komunikace je jak osobní, tak přes telefon či email. Škola na Povážské není naše spádová, ale je a vždycky bude ta skutečná naše.