Bořík & spol.

Tento příběh se neodehrává v knížce od Vojtěcha Steklače, ale v ZŠ Generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou. Tyto dva příběhy mají něco společného - oba se odehrávají v partě dětí. Jenom ta naše parta je trochu jiná. Je to parta "páťáků", mezi které patří i Bořík. Je to prima kluk, který se ale neprohání na kole s ostatními dětmi, a který s nimi neskáče před školou přes švihadlo. Postihla ho totiž dětská mozková obrna, a tudíž se pohybuje na vozíku. Svůj handicap však každodenně překonává obrovským životním elánem, který mu umožňuje být rovnocenným kamarádem ostatních dětí ve třídě. Do všech činností ve třídě se aktivně zapojuje a vždy společně s dětmi najde způsob, jak nebýt stranou. V tom mu nejvíce pomáhají spolužáci, ve kterých sám Bořek cítí oporu. Při skupinové práci ve vyučovacích činnostech s ním často spolupracují, pomáhají mu se vším, co se týká jeho zájmů, dovedností i vědomostí. Bořík se může spolehnout na všechny děti ve třídě, jsou mu nablízku i mimo školní prostředí.

Vzhledem k Boříkovu zdravotnímu postižení je nutné při školní práci zapojovat více smyslů najednou, zajistit maximální názornost výuky, pracovní úkoly zjednodušovat a činnosti častěji střídat. Jeho kombinované zdravotní postižení mu však znemožňuje začlenit se do výukového procesu obvyklým způsobem. Nedávno probíhající projekt "Proti bariérám", jehož hlavní vizí byly rovné příležitosti dětí, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, pomohl k lepší integraci handicapovaného žáka mezi ostatní děti. Největší překážkou ve vyučovacím procesu je pro něj držení psacího náčiní a činnosti vyžadující správnou grafomotoriku. Obrovským přínosem pro Boříkovy školní úspěch se stal netbook, inkoustová tiskárna a interaktivní tabule. Tuto veškerou elektroniku jsme získali právě díky projektu "Proti bariérám" a Bořík ji využívá denně přímo ve své třídě. Na lavici má netbook, na kterém pracuje téměř stejným tempem, jakým ostatní děti píší do sešitů. Už proto pro něj není problém napsat diktát, jakékoliv pravopisné cvičení, příklady z matematiky apod. V neposlední řadě využívá netbook a interaktivní tabuli jako zdroj informací.

Z rozhovoru s Boříkem vyplývá skutečnost, že tím, že si své práce ve vyučovacích hodinách ihned sám vytiskne a odevzdá opět společně se sešity spolužáků, je soběstačnější a cítí se rovnoprávným žákem třídy. Umístění těchto přístrojů ve třídě mu dává možnost vyniknout a setkávat se s úspěchem, což ovlivňuje jeho zdravé sebevědomí, rozvíjí sociální a komunikační dovednosti a pomáhá k jeho integraci do vzdělávacího procesu.

U Boříka je nutné počítat s krátkodobou koncentrací a drobnými epi-záchvaty. Pro jeho zdravý vývoj je důležité, aby měl možnost odpočívat přímo při výuce, pokud je to třeba. Díky kompenzačním pomůckám, jako je relaxační vak a molitanové kostky, které jsme Boříkovi pořídili, nemusí ve škole trávit celé dopoledne na invalidním vozíku, ale je mu umožněno propojit vyučování s relaxací a bazální stimulací.

Když jsem se ptala dětí ve třídě, jak je soužití v kolektivu s Boříkem ovlivnilo, odpovídaly téměř stejnými větami. V první řadě si uvědomují, že mají zkušenost, kterou mnoho dětí nemá, a o kterou jsou obohaceny. Díky tomu, že trávily pět let školní docházky s postiženým klukem, dnes vědí, jak se k takovým lidem chovat, že jsou to lidé, kteří si jen musí některé činnosti přizbůsobit svému hadicapu. Všichni spolužáci se shodli na tom, že mnohdy ani nevnímají, že je Bořík "jiný". Jsou rádi, že mají kamaráda, s kterým je často legrace, že s nimi Bořík jezdí na školy v přírodě a na výlety, dokonce ho zvou i k sobě domů na oslavy narozenin.

Nakonec jsem se zeptala samotného Boříka, co by k tomu chtěl říci on. Nebylo mu příliš rozumět, protože se dojetím rozplakal, ale pak řekl: "Nemám k tomu co říct, protože všichni mluví tak, jako by to bylo z mé hlavy. Cítím to stejně."

Velmi si vážím toho, že mám tu možnost již čtvrtým rokem pracovat s Boříkem. Vzhledem k tomu, že naše škola "Proti bariérám" má handicapovaným dětem dveře otevřené, možná tuto zkušenost uplatním i v budoucí pedagogické praxi. A pokud ne, jsem bohatší o prožitky, které si přináším do svého osobního života.

Při práci s Boříkem je nutné neustále předvídat, pozorovat, všímat si a kloubit věci dohromady. To se nám daří díky tomu, že asistentka pedagoga, která se Boříkovi každodenně věnuje, všechny kolegyně, se kterými spolupracuji, Bořík a jeho rodiče, všichni jeho spolužáci...táhnou za jeden provaz.

A právě teď se začínají rozvíjet další kapitoly Boříkova příběhu.

                                                    Třídní učitelka Lucie Poláková

Zpět na profil školy