David a Péťa k nám přijeli z Vietnamu. Jejich rodiče žijí v Čechách, ale své děti si sem mohli vzít až po pěti letech. Protože učím na základní škole, v červenci mě jejich maminka požádala, jestli bych je mohla během prázdnin učit česky. Nabídku jsem přijala a postupem času se obě naše rodiny spřátelily.
Péťovi bylo v té době osm let, Davidovi deset. Za necelé dva měsíce se v českém jazyce zlepšili, rozuměli základním frázím a zkoušeli sami číst. Protože jejich rodiče neumí dobře česky, dohodli jsme se, že jim pomohu se zápisem do základní školy. Bohužel škola, kterou si rodiče vybrali, nebyla ochotna děti přijmout okamžitě, z důvodu nedostatečné jazykové výbavy. To nesla celá rodina velmi těžce, protože možnost získat kvalitní vzdělání pro své děti je pro ně velmi důležitá. Na konci září jsme se proto rozhodli, že se pokusíme děti zapsat do školy, kde vyučuji (ZŠ Most, Václava Talicha).
Vedení školy vietnamské chlapce přijalo velmi vřele. Během několika málo dní se, ke spokojenosti celé rodiny, stali žáky naší školy. Péťa navštěvuje první třídu, David čtvrtou. Na základě pedagogického posouzení aktuální úrovně žáka byl pro Péťu vytvořen vyrovnávací plán s cílem individuální podpory v oblasti komunikačních dovedností s preferencí multisenzoriálního přístupu (zapojit co nejvíce smyslů do výuky). Obsahem vyrovnávacího plánu je např. pedagogická diagnostika, cíle vzdělávání, náplň v jednotlivých předmětech, pedagogické postupy, způsob hodnocení a klasifikace, spolupráce s rodinou žáka a vlastní podíl žáka na vzdělávání.
Rozvoj aktivní slovní zásoby u obou žáků příznivě ovlivnil nácvik čtení (u Péti probíhal genetickou metodou). Pro zapamatování jednotlivých písmen byly využívány básničky a písně s pohybovým a rytmickým vyjádřením. Základní metodou v přístupu je podpora spontánního zapojení chlapců do všech aktivit třídy s využitím motivačně pozitivního hodnocení. Volba výukové metody je aktuálně přizpůsobena individuální potřebě žáka. V případě mladšího chlapce velmi pozitivně působí přítomnost asistentky pedagoga ve třídě a také předchozí zkušenost paní učitelky s výukou českého jazyka na univerzitě ve Vietnamu.
Oba chlapci v současné době umí přečíst texty složené z velkých tiskacích písmen, dokáží naslouchat čtenému textu, s částečným porozuměním text reprodukovat, orientují se v delších textech, účastní se dramatizací, text správně opíší a napíší diktováním. Péťa je nejlepším počtářem ve třídě, řeší i tvoří slovní úlohy.
Zařazení chlapců do kolektivu lze v současné době hodnotit jako řešení, které významně napomohlo k úspěšné integraci nejen po stránce vztahové, ale i výukové. Pozitivně na ně působí také celkově velmi příznivé klima školy a třídy. V kolektivu jsou oblíbení, naučili se kooperaci při práci ve skupině, dokáží pomáhat druhým. Největší radost mi dělá, když vidím, jak se oba dva do školy těší a s nadšením mi vyprávějí, co se jim nejvíce líbilo nebo s kým se skamarádili. Před nedávnem mi dokonce Péťa prozradil, že má ve škole 24 kamarádů (celou třídu), s paní učitelkou a paní asistentkou prý celkem 26.