Na základě Vaší výzvy jsem se rozhodla podělit se o příběh chlapce, který absolvoval 9 let na naší ZŠ a kterého jsem měla ve své péči.Od roku 1999 pracuji na ZŠ Vyškov, Letní pole jako asistentka. Nejprve jako osobní asistentka pro děti s poruchami učení a chování. Dále pro jednoho žáka s diagnózou DMO, který byl integrován. Všichni tito žáci byli klienty Pedagogicko-psychologické poradny. V současné době po vývoji, kterým prochází školství, tedy i asistentská péče, působím jako asistent pedagoga.
Za tuto dlouhou dobu jsem jako asistent pedagoga měla ve své péči několik dětí s různými diagnózami. Ať už dívku s DMO, hocha s Aspergerovým syndromem nebo děvčátko s vývojovou dysfunkcí. V současnosti pomáhám dívce s těžkou formou tělesného postižení DMO.
Chlapec, o jehož příběh se chci podělit, navštěvoval naší základní školu od 2. ročníku. Pohyboval se na vozíčku, což mu umožňovalo účast na všech aktivitách školy i mimo školu. Díky výtahu, kterým je naše škola vybavena, nebyly problémy ani na II. stupni, kdy se žáci často stěhují do odborných učeben. Dobrými kondičními pomůckami mu byly stepper, relaxační balon a žíněnka, které škola zakoupila a které chlapec plně využíval.
Nezanedbatelná byla pomoc spolužáků a chlapcova přátelská povaha a ochota jejich po-moc s radostí přijímat. V hodinách TV se účastnil dle svých možností a vstřícnosti učitelů mí-čových her a dalších činností s ostatními žáky. Stejným způsobem pracoval ve školní dílně a na pozemku. Rovněž nevynechal žádný výlet nebo návštěvu divadla. V 6. ročníku byl s ostatními žáky na škole v přírodě, kde plnil stejné úkoly jako ostatní děti. Nevzpomínám si, že by se vyhýbal některé z činností. Nebýt skutečnosti, že se chlapec pohyboval na vozíčku nebo později pomocí dvou holí, vypadal jako normální kluk včetně malých "rošťáren".
Skvělá byla také spolupráce s rodinou chlapce. Veden rodiči k samostatnosti a soběstačnosti dosahoval dobrých studijních výsledků, což jej dovedlo až na gymnázium. V současné době studuje pedagogickou fakultu v Olomouci, 3. ročník.
Nedávno jsme se opět setkali. Vrátil se do naší školy na praxi jako budoucí učitel. To mě inspirovalo k napsání tohoto příběhu. A to je zatím vše.
Integrace je úžasná a nezbytná pro všechny. Na naší škole se daří integrovat děti s různými druhy postižení již 14 let. Aby byla zcela naplněna myšlenka a smysl, je potřeba spolupráce všech zúčastněných od ministra až po školu a rodinu.
J. Nikodýmová, asistentka pedagoga