Na naší základní škole integrujeme žáky s odlišným mateřským jazykem už několik let. Většinou se jedná o děti pocházející z Mongolska. Snažíme se respektovat jejich kulturní odlišnosti a současně je vtáhnout v pozitivním smyslu slova do „našeho“ života. Cizincům pomáháme nejen v rámci běžné výuky, ale nabízíme jim i kroužek českého jazyka na prvním i druhém stupni. Vzhledem k tomu, že se nám daří je začlenit do třídních kolektivů a postupně odstranit jazykovou bariéru, domníváme se, že naše snaha není marná.
Na základě vaší výzvy jsem se rozhodla podělit se s vámi o příběh mé žákyně mongolské národnosti, která nastoupila do naší školy v šesté třídě. Ogi přicestovala do České republiky spolu se svojí maminkou v srpnu před začátkem školního roku. Když 1. září nastoupila do mé třídy, neuměla česky opravdu nic. Přesto s námi už v druhém týdnu školy byla ochotná odjet na čtyřdenní adaptační kurz. Ogi byla nadšená, odvážná a do všeho se pouštěla s chutí. To všechno přispělo k tomu, že dělala velké pokroky. Českou abecedu zvládla během jednoho týdne, číst dokázala vzápětí. Neustále u sebe nosila slovníček, do kterého si psala nová slova.
Jsem učitelkou českého jazyka, a tak byl můj hlavní cíl naučit Ogi co nejdříve česky. S tímto úkolem přede mnou vyvstalo hned několik otázek. Jak je možné žákyni, která nerozumí, zapojit do výuky? Jak se jí mohu věnovat a zároveň nezanedbávat ostatní žáky? Jak objektivně hodnotit žáka, který se neumí vyjádřit ústně ani písemně? Jak k ní mám vůbec přistupovat?
Mojí výhodou bylo, že se jednalo o velmi chytrou, bystrou a ambiciózní dívku, která se chtěla učit. Kromě běžných společných vyučovacích hodin jsme se scházely i mimo ně. Začínala jsem s výukou pomocí obrázků a postupně se propracovávala k obtížnějšímu učivu. Mým cílem bylo nejen rozšiřovat její slovní zásobu, ale současně ji i naučit gramatiku. Věděla jsem totiž od samého začátku, že by ráda studovala na střední škole s maturitou. Vzhledem k tomu před námi stál strašák v podobě testů u přijímacích zkoušek. A tak jsem hledala vhodné knihy pro výuku cizinců, pátrala po informacích na internetu. Česko-mongolský slovník na našem trhu nebyl k dostání. Učebnice pro výuku cizinců samozřejmě existují, ale jen žalostně málo se jich hodí pro výuku dětí.
V té době dostala naše škola nabídku zapojit se do projektu Centra podpory inkluzivního vzdělávání. Díky tomu jsem získala další kontakty a materiály. Měla jsem možnost se podívat, jak probíhá výuka dětí cizinců ve vyrovnávací třídě Pobytového střediska čekatelů na azyl v Kostelci nad Orlicí.
V současné době už moje žákyně studuje na obchodní akademii. Nejen já, ale i moji žáci jsme díky ní dostali šanci dozvědět se něco o zcela jiné kultuře, ale hlavně si osvojit hodnoty jako jsou tolerance, empatie a porozumění. Domnívám se, že pomocí integrace cizinců do tříd se nám daří odbourat u našich žáků xenofobii a rasismus a naučit je společnému životu s menšinami.