Publikováno 23. 9. 2015 • ZŠ Krupka, Masarykova Certifikovaná škola
Zkušenosti: poruchy autistického spektraDenis je žák s poruchou autistického spektra – Aspergerův syndrom.
1. třída
Nástup do první třídy byl pro Denise velmi problematický. Denis měl svou lavici v zadní části třídy přizpůsobenou jeho potřebám. S ním tam seděla paní asistentka.Denis se špatně začlenil do kolektivu. Byl k dětem i k sobě agresivní. Fyzické ataky vůči spolužákům mu nebyly cizí. Často se vztekal, rozčiloval. Nechtěl pracovat. Čtyřhodinové vyučování pro něj byla muka. K tomu, aby „vybuchl“, stačila maličkost…...např. při psaní paní učitelka vyžadovala, aby se trefil na linku, nebyl vyvolaný jako první nebo nezvítězil v soutěži.Nerespektoval pokyny dospělých, ať už třídní učitelky či asistentky pedagoga. Veliký problém mu dělaly zdvořilostní fráze ….prosím, děkuji, dobrý den,atd. Bylo pravidlem, že paní asistentka s Denisem opouštěli třídu i několikrát za dopoledne. Stávalo se tak ze dvou důvodů. První byl prudký, intenzivní afekt. V této situaci bylo hlavním cílem zmírnit projevy afektu, zabránit zranění jeho samého. Asistentce se osvědčil nekompromisní přístup bez možnosti diskuse a jakéhokoliv smlouvání. Byla stanovena jasná pravidla! Druhý důvod odchodu ze třídy byla nesoustředěnost. V tomto případě šel Denis dobrovolně s paní asistentkou do jiné učebny, kde zvládl plnit veškerou zadanou práci od paní učitelky. Denis začal být na svou asistentku fixovaný a začal ji respektovat.
2. třída
V důsledku toho, že se Denis nesžil s třídní učitelkou ani s některými dětmi, byl od druhého ročníku přeřazen do jiné třídy. Na tuto změnu si zvykl poměrně brzy a zdál se být klidnější a spokojenější, ačkoli agresivita stále přetrvávala. Nebyla ovšem tak častá jako v první třídě. Důvodem jeho vzteku, byla například špatná známka, kterou Deni opravdu velmi špatně snášel, nadával nejen sobě, ale i ostatním spolužákům a dokonce i paní učitelce. Dalším důvodem jeho impulzivního chování bylo jeho tvrzení, že se špatně vyspal, to pak byl celé dopoledne mrzutý a takřka s nikým nemluvil. I přes toto bylo znát, že se v novém kolektivu a s novou třídní učitelkou cítí lépe.
Zúčastnil se také pobytu ve škole v přírodě a musíme říci, že úspěšně. Až na pár neshod se spolužáky, např. při míčových hrách, kdy Denis chtěl hrát vybíjenou a ostatní fotbal. To jsme ale vyřešili vymezením času (10 min.vybíjená a 10 min.fotbal). S tím byl Deni spokojen.
Častým projevem u něj bylo syčení. Dokázal „prosyčet“ i celé dopolední vyučování. Tento projev byl doprovázen gestikulací rukou, kdy s nimi před obličejem velmi rychle kmital.Ve spolupráci s paní asistentkou se syčen povedlo odstranit v průběhu druhého ročníku. Stačilo Denise pokaždé upozornit a důrazně vysvětlit, že ruší. Chvilku trvalo, než to Denis pochopil, ale nakonec se zadařilo.
3.třída
Denis do třetího ročníku nastupoval s respektem jak k dospělým a dětem na škole, tak hlavně k pravidlům, které už zná a ví, že je musí dodržovat! Náročné byly vždy první týdny po letních prázdninách. Denis byl neklidný až zlý k sobě i k okolí. Situace se ale postupně zklidnila.
Také ve třetím ročníku se zúčastnil školy v přírodě. Bohužel se úspěch neopakoval a třetí den si museli rodiče pro Denise přijet.
4. třída
Během následujících ročníků se jeho impulzivní chování zmírňovalo, až zcela vymizelo. Na konci třetího a během čtvrtého ročníku začal být Denis naprosto samostatný, ať už ve vyučování, tak v sebeobsluze.
Jediný konflikt, který jsme zaznamenali proběhl na konci října. Denis si v šatně zapomněl penál, myslel si, že ho ztratil. V zápalu vzteku udeřil do tváře spolužačku. Okamžitě se začal omlouvat se slovy „Promiň, nedokázal jsem se ovládnout.“. Díky toleranci této spolužačky a jejích rodičů omluva stačila.
Zbytek školního zvládl na výbornou.
5. třída
Nyní je na začátku pátého ročníku, a ač to pro něj byla ohromná změna, protože musel na jinou budovu školy s takřka jiným kolektivem dětí a se střídajícími se učiteli na různé předměty, Denis se s ní nad očekávání vypořádal velmi dobře. Je naprosto samostatný, klidný a spokojený.Denis je příkladem toho, že dítě s Aspergerovým syndromem může být pod vnímavým a důsledným vedením asistentky a třídní učitelky integrováno do běžné základní školy. Nemalou úlohu hraje i vstřícnost rodičů a spolupráce s pracovníky SPC.