I přes složitý nástup do školy, vše dobře dopadlo.
Nástup do prvního ročníku pro Bernarda nebyl jednoduchý. Zpočátku se nedařilo nastavit spolupráci asistentky s chlapcem tak, aby pracoval společně s ostatními na úkolech ve vyučování. Rušil, nepracoval. Po příchodu nové asistentky však došlo k výrazné proměně. Chlapec se uklidnil, našel cestu ke spolužákům, začal se učit a žít v kolektivu.
V druhém, třetím a částečně čtvrtém ročníku probíhal společný školní život hladce. Bernard dokázal uplatnit své schopnosti - dobře si pamatuje fakta, čísla, je sportovně založený a přesto, že jeho empatie je specifická, rád bývá ve společnosti a okolí jej takového přijímalo. Uměl se zapojit do her se spolužáky, uváděl školní besídku. Přestože osvobozen z hodin hudební výchovy, zkusil se účastnit hudebního představení.
Po pololetí ve čtvrtém ročníku se situace proměnila. Paní asistentka odcházela na mateřskou dovolenou, u Bernarda nastupuje dospívání a s ním i problémy. U Bernarda převážil neklid, nesoustředěnost, odmítal spolupráci. Stejně tak na začátku pátého ročníku.
Prošli jsme obdobím, kdy jsme rodiče i žáky přesvědčovali o tom, že podmínky našeho společného soužití jsou bezpečné pro všechny. Bernard začíná pracovat. Jsme na dobré cestě.