Publikováno 3. 2. 2014 • ZŠ Ostrava - Mariánské Hory
Zkušenosti: mentální postižení sluchové postižení narušená komunikační schopnostTéměř před čtvrt stoletím se začala naše škola odlišovat od ostatních. Naše výjimečnost spočívala v tom, že ač původně zvláštní škola, zaměřili jsme se na děti s poruchami učení a děti předškolního věku. Od roku 1992 na základě povolení experimentu MŠMT fungovala u nás běžná třída základní školy a o rok později vznikla i třída mateřské školy. V současné době vychováváme a vzděláváme děti a žáky ve dvou přípravných třídách, v pěti třídách 1. stupně běžné základní školy a v pěti třídách základní školy praktické pro žáky 1. – 9. ročníku, v těchto třídách jsou integrováni žáci základní školy speciální.
Ve všech třídách základní školy jsou integrováni žáci s narušenou komunikační schopností, v některých třídách i žáci se sluchovým postižením. Ve třídách základní školy praktické jsou integrováni mj. i žáci s kombinovaným postižením (u mentálně postižených žáků se přidalo ještě postižení tělesné a sluchové).
Uvést konkrétní příklad zdárné integrace je velice obtížné, nicméně napadá mne případ dvou dětí, původně ze Slovenska.
Dívenka, říkejme ji Mária, ač sedmiletá, nastoupila do přípravného ročníku. Na Slovensku byla vedena jako dívenka se speciálními vzdělávacími potřebami a dle dokumentace to vypadalo, že by měla chodit do „osobitnej školy“ (obdoba naší bývalé zvláštní školy). Práce s Máriou byla velmi složitá. Procházela těžkým obdobím, byla vychovávána otcem a jeho přítelkyní (maminka neměla o dítě zájem), ocitla se najednou v cizojazyčném prostředí, zvykala si na nové tváře. Na základě složité rodinné anamnézy navštěvovala i lékaře specialisty. Tolik byla na ni vidět touha po pohlazení, objetí, a individuálním přístupu! Spolupráce s jejími nejbližšími byla velmi dobrá, měli zájem o co nejrychlejší dívčino začlenění. Po absolvování vyšetření na PPP Mária absolvovala zápis do 1. ročníku běžné základní školy. I u nás je vedena jako žákyně s SVP – má narušené komunikační dovednosti. Od ostatních dětí se odlišuje i zvláštními projevy chování, na něž si již všichni spolužáci zvykli a Máriu berou takovou, jaká je. V současné době se učí ve 2. třídě a patří k nejlepším žákům ročníku.
Druhým příkladem je chlapec, říkejme mu Paĺo. Ten se u nás ocitl na základě spolupráce s SPC pro sluchově postižené v polovině září. Kromě sluchového postižení je u něj diagnostikována i LMP. U nás může být díky tomu, že partnerská organizace nám pomohla při zajištění asistenta pedagoga se znalostí znakového jazyka. Bez této dovednosti by práce s osmiletým chlapcem byla velmi obtížná. Ze začátku se cítil ztracený, přišel ze Slovenska do míst, kde nikoho neznal, pokud se rodiče opozdili při ukončení vyučování byť jen o 5 minut, byl plačtivý, smutný, nevěděl si rady. Jakmile k sobě dostal asistentku pedagoga, která se věnovala jen jemu, postupně „roztával“. Společně s paní učitelkou si vytvořili jasná pravidla, rozčlenili den na jednotlivé fáze a malý Paĺo má dnes již ve všem jasno. Rád spolupracuje i na svém hodnocení, často si pod dohledem své asistentky dává usměvavého smajlíka za to, jak se mu práce povedla. A spolužáci? Ač malí, vědí, že Paĺko má problémy s vyjadřováním, ale sami jsou rádi, že se zapojuje do všech činností a že je na něm vidět radost z každého úspěchu. Je aktivní i ve výchovách, včetně hudební, kde své spolužáky naučil používat znakovou řeč a tak se děti obohacují navzájem. Jakýkoliv Paĺkův úspěch ohodnotí ostatní potleskem a uznáním.
Mgr. Jana Vrbicová