Honzík je žáček 4. třídy a má diagnostikovanou poruchu autistického spektra. Tuto základní školu navštěvuje již od první třídy se stejnými dětmi, s kterými navštěvoval mateřskou školku. Nastávající třídní učitelka se s Honzíkem a rodiči setkala již v červnu před nástupem do první třídy. Honzík si sám vybral lavici, kde bude sedět s pedagogickou asistentkou, která mu byla přidělena. Chování bylo zpočátku problematické, byl někdy agresivní, nechtěl pracovat, jindy zase vše v pořádku vypracoval. Když se rozhodl, že ten den nebude nic dělat, dodržel to. Sebemenší změny ze zaběhnutého režimu Honzíka rozrušovaly a dal to jasně najevo. Na doporučení lékaře začal Honzík brát léky na zklidnění, které zlepšily Honzíkovo chování. Ve 2. třídě byla přiřazena Honzíkovi nová pedagogická asistentka, kterou má dosud a tráví s Honzíkem celé vyučování. Od 3. třídy má Honzík novou třídní učitelku, která se seznámila s Honzíkovou diagnózou a tím, co obnáší. Nyní ho vyučují na pár předmětů i jiní učitelé, Honzík se změnám přizpůsobil.
V třídním kolektivu nebyl výrazný problém, protože děti už Honzíka znaly z MŠ. Někdy byl kamarádský a někdy si dětí nevšímal. Nyní udržuje kontakt se spolužáky i mimo školu, jdou např. do kina či si vyměňují SMS zprávy. V případě vypuknutí sporu se jedná pouze o klasické dětské potyčky. Honzíka ve třídě děti akceptují a nenastal během čtyř let žádný problém. Aktuálně si Honzík čím dál více uvědomuje, že ho léky tlumí a začíná proti braní léků protestovat.
Počítá se s tím, že Honzík bude školu navštěvovat i nadále, protože začlenění s ostatními žáky probíhá v pořádku. Aktuální obavy se týkají přechodu na druhý stupeň, kdy se děti rozřazují do sportovní třídy nebo třídy se zaměřením na informatiku a mění se v předmětech učitelé mnohem častěji, než dosud Honzík zažil. Škola hodnotí aktuální situaci jako zdařilou. Navzdory tomu, že škola není orientována na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ukazuje Honzíkův příběh, že děti s poruchou autistického spektra mohou být integrovány do klasických základních škol.
Napsáno studenty Fakulty sociálních studií Anetou Cvrčkovou, Zuzanou Pacholíkovou a Ondřejem Sedlákem