Martínka je osmiletá dívka s Downovým syndromem, která i přes své znevýhodnění navštěvuje běžnou školní třídu. Učitelé na Fakultní základní škole Jasanová v Brně pro ni vytvořili přátelské prostředí a díky individuálnímu vzdělávacímu plánu se může dívka rozvíjet spolu s ostatními dětmi.
Zkušenost s touto formou mentálního postižení škola částečně měla, protože ji už dříve navštěvoval žák s Downovým syndromem. Chlapec však na rozdíl od Martínky chodil do speciální třídy, příchod dívky tak znamenal pro mnoho učitelů zcela novou zkušenost.
K úspěšnému zařazení Martínky do běžné třídy předcházelo několik kroků. V první řadě probral ředitel celou situaci s jejími rodiči a následně začal řešit, který z učitelů si ji vezme do své třídy. „Já sice můžu jako ředitel říct ,Tady máš a starej se!‘, ale je důležité, aby pedagog měl vnitřní motivaci, aby se dokázal s žákem ztotožnit,“ objasňuje ředitel školy. Po zařazení do třídy se pak pro Martínku vybral vhodný asistent, kterého odsouhlasili také její rodiče.
Během roku absolvovali učitelé školení a na příchod dívky se připravovali i samostudiem. Hodně informací získali od rodičů Martínky, kteří se rádi podělili o své zkušenosti. Ředitel přiznává, že většina pedagogů šla do něčeho, co pro ně bylo zcela nové a neznámé. Občas tak při tvorbě speciálního vzdělávacího plánu tápou a zkouší různé varianty. „Každé dítě je jiné. I kdybychom měli vzorový program, stejně ho budeme muset průběžně pro každé dítě individuálně měnit,“ dodává ředitel.
Sama Martínka se do třídy velmi dobře adaptovala. Moc ráda kreslí a i přes určité logopedické problémy také obstojně čte. S ostatními dětmi ve třídě normálně kamarádí a podle slov asistentky zatím neměla sebemenší konflikty s kolektivem. Přispívá k tomu i fakt, že s mnohými svými spolužáky se zná už z mateřské školy. Na rozdíl od nich je Martínka zatím hodnocená pouze slovně, rodiče i učitelé však řeší, zda by nebylo vhodné zavést známky i pro ni. „Při neplnění individuálního vzdělávacího plánu je pro nás těžké určit, kde se stala chyba. Velké nároky by však mohly Martínku odrazovat. Musíme najít takové meze hodnocení, aby jí to bylo ku prospěchu,“ popisuje ředitel dilema ohledně známkování.
Ostatním školám, které stejně jako ZŠ Jasanová teprve získávají zkušenosti s inkluzivním vzděláváním, nakonec ředitel vzkazuje: „Neměli bychom se toho bát. Všechno se dá řešit, když člověk opravdu chce. Vzdělávání znevýhodněných dětí pro nás představuje novou zkušenost. Je to pracnější, to ano, ale určitě ne špatné.“