Jaroušek - co nás naučil chlapec na vozíčku

Jaroušek chodí dnes do 4. ročníku.

Jaroušek chodí dnes do 4. ročníku. Je na vozíku a navíc je mentálně postižený. Dnes již je nedílnou součástí naší školy. Je to již pět let, kdy mne navštívili jeho rodiče s tím, že by rádi umožnili Jarouškovi vzdělávání na „běžné“ základní škole. Sdělili mi, že již navštívili několik škol, ale byli vždy odmítnuti. Seznámil jsem se s Jarouškem a jeho znevýhodněním a rozhodl se, že do toho půjdeme. Trvalo ještě déle než rok, než Jaroušek nastoupil do prvního ročníku. Během té doby se Jaroušek seznamoval s paní učitelkou a naopak. Také se uskutečnilo několik schůzek, kterých se účastnili rodiče, budoucí paní učitelka, asistentka učitele a vedení školy. Na nich jsme si ujasňovali, jakým směrem se vydáme, co je naším cílem a jak ho dosáhnout. Samozřejmě jsme čelili různým obavám a otázkám.

Přestože prognóza nebyla příznivá, nakonec se Jaroušek v první třídě naučil číst, psát i počítat do deseti. Bylo to daleko za naším očekáváním a dokonce víc, než prognózovali odborníci z řad lékařů. Navíc se ukázalo, jak dobrý vliv má přítomnost handicapovaného žáka na třídní kolektiv. Pro všechny děti ve třídě se stalo samozřejmostí Jarouškovi pomoci, když to potřebuje. Nikomu nepřišlo zvláštní, že je znevýhodněn a že je „jiný“. Stejně tak nikdo z rodičů neměl za čtyři roky jedinou připomínku, že jeho dítě chodí do třídy s postiženým žákem.

I naše škola se musela proměnit. Dnes je plně bezbariérová (všechny tři budovy), je vybavena plošinami a výtahem, Jaroušek může využívat WC pro postižené.

Stručně řečeno – byla to dobrá volba pro všechny. Dnes již Jaroušek není sám – na školu chodí další dvě děti – jedna žákyně se zrakovým postižením a žák s tělesným postižením.

Jaroušek začal pracovat podle osnov základní školy, ale ve druhém pololetí se ukázalo, že matematice a českém jazyce přeci jen bude potřeba pomalejší tempo, proto od 2. ročníku pracuje v těchto předmětech podle upraveného plánu, v ostatních předmětech pracuje se třídou s určitou mírou tolerance. Při všech činnostech je mu nápomocna asistentka pedagoga. Chlapec má ve třídě speciální židli a lavici. Vzhledem k časté únavě je třeba začleňovat do výuky relaxační chvilky. Přes počáteční obavy se začleněním žáka se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného kolektivu jsme žádné vážnější potíže nezaznamenali. Napomohla tomu jeho kamarádská povaha, brzy si našel ve třídě kamarády, kteří jeho odlišnost respektují a pomáhají mu. Zvykli si na to, že Jaroušek se občas projevuje hlasitějšími zvuky, že je potřeba počkat někdy na to, až se Jaroušek připraví, zejména při přechodech ve škole mezi budovami či na školní hřiště.

Učit jsme se opravdu museli všichni - škola to, jak změnit materiální podmínky, jak vše uzpůsobit přítomnosti vozíčkáře na škole, paní učitelky se museli učit správnému přístupu ve výuce, asistentka učitele práci v celém kolektivu a rodiče tomu, že Jaroušek nebude umět vše, co ostatní děti. A hlavně všichni jsme se učili komunikovat o všech obtížích otevřeně a bez obalu. Dnes můžeme říci, že se nám to povedlo, ale rozhodně nespíme na vavřínech a chceme se učit dál.

Jaroušek chodí do školy velmi rád, to je vidět na jeho pokroku. Jeho přítomnost  ve třídě působí pozitivně na chování ostatních dětí, učí je toleranci a ohleduplnosti. A naopak od ostatních dětí se učí práci v týmu, komunikaci a sociálním dovednostem. Všichni doufáme, že mu to pomůže ke snadnějšímu začlenění do společnosti.

Zpět na profil školy