Před čtyřmi lety se na Základní škole v Pozořicích začal utvářet kolektiv sedmnácti dětí spolu s paní učitelkou a paní asistentkou. Součástí tohoto kolektivu se stala i Zuzanka, dnes desetiletá dívka s Downovým syndromem. Nešlo však jen o vznik nového týmu v rámci jedné třídy, ale také o novou zkušenost pro pana ředitele, pedagogy i většinu dětí. S některými spolužáky se Zuzka znala už z mateřské školy, kterou do té doby navštěvovala.
Nástupu Zuzanky do první třídy v naší škole předcházelo několik zásadních událostí. Především to byl rozhovor rodičů s panem ředitelem Janem Dudkem, který byl integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vždy nakloněn. Pan ředitel následně probral přijetí Zuzky s pedagogickým sborem a s její budoucí paní učitelkou. Před prázdninami pak proběhla schůzka Zuzky, rodičů, pana ředitele, paní učitelky a paní asistentky, která na naši školu přešla ze Zuzančiny mateřské školy. Všichni se seznámili, sdělili si své představy a očekávání. Odbourali tak mantinely obav a otazníků, které přirozeně plynou z nových a neznámých situací. Paní učitelka vzala novou zkušenost zodpovědně a přes prázdniny se na příchod žáků poctivě připravovala. Čas utíkal, Zuzanka je nyní už ve čtvrté třídě. Z paní asistentky se stala nová třídní učitelka a přibyla nová paní asistentka. V současné době je již aktuálním tématem přechod Zuzky na druhý stupeň naší školy.
Podle paní učitelky a paní asistentky je úspěch Zuzčiny integrace podmíněn několika důležitými faktory. Jde o výborné zázemí ze strany školy, o osvětu a informovanost dětí, proškolenost personálu, netabuizování tématu před dětmi ani personálem a hlavně o spolupráci rodiny a školy. „Velkým přínosem pro všechny zúčastněné je realizace setkání mezi školou a rodinou. Ať už podobná tomu, které se událo před nástupem Zuzky do školy, nebo i jiná, neformální. My se s rodiči Zuzky setkáváme několikrát ročně u nich doma nebo na jiných akcích v rámci školy i mimo ni. Společně se domlouváme na probírané látce, na tempu i na tom, co je třeba zlepšit a v čem se daří. Zároveň vedeme s rodiči komunikační deník, kam každý den zapisujeme učivo a další události. Rodiče do něj pak píší, co dělali se Zuzkou o víkendu a jiné důležité věci. To jen abychom byli v obraze, kdyby se třeba Zuzka v něčem spletla nebo by se nám snažila něco vysvětlit a my bychom tápali. I v běžném životě je třeba starat se o mezilidské vztahy, stejně tak je tomu při integraci Zuzanky. Kdybychom nebyli schopni vzájemně komunikovat a dohodnout se, byla by naše společná cesta mnohem těžší, “ dodává paní asistentka.
Paní učitelka s paní asistentkou se při vzdělávání Zuzky vzájemně doplňují. Konzultují s rodiči, ostatními vyučujícími, panem ředitelem. Při vyučování si mění role, aby měly obě možnost individuální práce s dětmi a předcházely tak jakýmkoliv stereotypům. Paní učitelka vymýšlí pomůcky a pracovní listy, které pak paní asistentka v příhodných chvílích realizuje. Konkrétní úkoly a učivo připravuje paní učitelka a společně je pravidelně rozebírají a hodnotí jejich vhodnost. Paní učitelka vytváří pro Zuzanku individuální vzdělávací plán a je zcela otevřena názorům a připomínkám paní asistentky. „Zdá se mi, že individuální vzdělávací plán může být pro některé vyučující strašákem. I ten náš prošel od začátku integrace několika změnami a musíme jej přizpůsobovat různým požadavkům. Spolupracujeme však se speciálně pedagogickým centrem a v případě nejasností nám vždy pomohou. Při poslední návštěvě jsme zdárně vyřešili několik formálních i praktických problémů, například s výukou cizího jazyka. Zuzka má teď jednu hodinu angličtiny a formou hry se seznamuje s novým předmětem,“ říká paní učitelka.
Přítomnost Zuzanky ve třídě do jisté míry mění formu a styl výuky učitele. Vyučující se snaží formulovat informace jasně, což je přínosem i pro ostatní žáky. Při společné práci celé třídy neustále mění činnosti. V případě probírání těžšího učiva vždy zapojuje i Zuzanku. I když se to může zdát někdy nemožné, není nutné Zuzku z jakýchkoliv aktivit vyčleňovat. Při drilování násobilky může přece říkat první číslo, vyjmenovaná slova může zapisovat na tabuli, při dělení kontroluje shodnost výsledku a zkoušky. Zuzka v průběhu individuální práce nemluví vždy úplně potichu, ale přiznejme si, že i to je pro její spolužáky někdy výhodou. „Zuzanka není jediným žákem s individuálním vzdělávacím plánem v naší třídě. Samozřejmě, že příprava na hodiny a různá byrokracie kolem integrace zabírá občas více času. Třeba když píšeme pololetní práce, máme čtyři skupiny u jednoho testu. Ale je to přece náplň naší práce a neumím si vůbec zdůvodnit, proč by některý z našich žáků měl chodit do jiné školy,“ tvrdí paní učitelka.
A jak vlastně vypadá Zuzčin běžný školní den? Ráno s úsměvem na tváři dorazí do školy a zamíří se převléknout do šatny. Než přijde do 4. B, aby si nachystala věci na první hodinu a odevzdala domácí úkoly, pozdraví několik kamarádů z různých tříd a paní učitelky. Po té tráví čas po svém. Nejraději tančí na chodbě nebo si jde koupit mléko do mléčného automatu. Po ohlášení první hodiny většinou sedí včas na svém místě. Během vyučování si chodí k paní učitelce nebo paní asistentce pro úkoly, záleží, která z nich zrovna učí, a vypracovává je buď v lavici, na koberci nebo ve skupinkách. S železnou pravidelností se na konci první hodiny ptá, kdy už bude svačina. Na konci čtvrté hodiny zase, jestli paní učitelka nezapomněla zadat domácí úkoly a kdy už půjde na oběd. Až si pochutná v naší výborné jídelně, odchází do družiny a nezapomene paní vychovatelce připomenout, v kolik hodin odchází domů. Zuzka prostě svou samostatnost drží pevně v rukou a celý tým Základní školy v Pozořicích ji v tom podporuje.