Náš Péťa

Příběh o Petrovi, který přestože mu byla diagnostikována těžká forma autismu, navštěvuje běžnou základní školu

Petrovi je 8 let a navštěvuje druhý ročník na ZŠ Komenského 6. Petrovi byla diagnostikována těžká forma autismu, která však není doprovázena žádným vážným mentálním postižením. Petr je velice chytrý chlapec, který od malička rád prohlíží encyklopedie a sleduje různé dokumenty v televizi. Paradoxně však nemá rád klasické pohádky, sleduje pouze ty, ve kterých se zpívá. Petr má pouze poruchu chování, přesto jej jeho spádová škola odmítla přijmout a rodiče odkázala na ZŠ Komenského 6, která prý má na takové žáky více financí.

Petrovi rodiče tedy kontaktovali paní ředitelku ZŠ Komenského 6, se kterou se dohodli, že zde bude Petr přijat. Ještě před nástupem Petra do první třídy, byla navázána výborná spolupráce mezi jeho rodiči a školou. Tato ZŠ pořádá pro budoucí prvňáčky klub Kulíšek, jehož prostřednictvím se děti společně s rodiči seznámí s prostředím školy, poznají svoji budoucí paní učitelku a také třídní kolektiv. Dále Petr s rodiči navštěvoval sobotní akce pořádané školou v rámci společného programu pro děti a rodiče.

Příprava školy na příchod Petra

Nejprve pro něj škola začala hledat vhodného asistenta. Přibližně v srpnu, před Petrovým nástupem do první třídy, proběhla první společná schůzka, na které se Petr i jeho rodiče, ještě za přítomnosti třídní učitelky, seznámili s vybranou asistentkou. Tato asistentka plnila během školního vyučování roli asistenta pedagoga a poté následně roli osobní asistentky Petra při jeho pobytu ve školní družině. Dále byl dohodnut individuální vzdělávací plán, vzhledem k Petrově poruše chování.                  

Bohužel se krátkou dobu po Petrově nástupu do první třídy ukázalo, že spolupráce mezi Petrem a jeho asistentkou neplní požadovaný účel.  Byl zde problém především v tom, jak asistentka svoji roli pojala. Neuchopila správně svoje kompetence a docházelo tak k situacím, že při každodenním kontaktu s Petrovými rodiči, jim sdělovala, co všechno Petr udělal špatně, viděla na něm samá negativa a neuměla vyzdvihnout naopak pozitivní věci, které Petr udělal. Také její komunikace s Petrem probíhala nejčastěji formou zákazů a příkazů, bez dalšího vysvětlení. Viditelně se také s chlapcem stranila ostatních dětí ve třídě. Pochopitelně se tak mezi ní a Petrem nevytvořilo potřebné pouto, které je třeba ke správné spolupráci. V listopadu tedy proběhla opět společná schůzka a nově zde bylo přizváno i poradenské zařízení.  Situace se poté zlepšila, nicméně Petrova důvěra v tuto asistentku byla narušena, a proto mu škola od druhé třídy zajistila novou asistentku, se kterou nyní probíhá bezproblémová spolupráce. Učivo zvládá Petr výborně, patří mezi šikovnější žáky ve třídě a většinou pomoc asistentky nepotřebuje. Individuální vzdělávací plán má pouze vzhledem k jeho poruše chování. Když tedy ve vyučování začne vyrušovat, zavede jej asistentka na chodbu, kde je odpočívací koutek, ve kterém si s Petrem například čtou nebo počítají příklady. Petrův oblíbený předmět je matematika.

Petrovy pokroky

Již koncem první třídy se postupně začala omezovat přítomnost osobní asistentky Petra při jeho pobytu v družině. Samozřejmě, že bylo nejprve nutné, aby jej na tuto skutečnost, že bude v družině sám, vždy předem upozornili jeho rodiče a také mu zdůraznili, že je šikovný a zvládne to sám. Tak se tedy u Petra docílilo pokroku, že od nástupu do druhé třídy je Petr v družině bez osobní asistentky.

Petrovy vztahy se spolužáky

Co se týká vzájemných vztahů Petra s jeho spolužáky, nejsou s jeho začleněním do běžného kolektivu žádné problémy. Chlapec sice příliš nevyhledává kontakt s ostatními dětmi, ale občas s někým prohodí pár vět. Především moc rád ostatní spolužáky poučuje o různých věcech, které například vyčetl v encyklopediích. Spolužáci jej přijali takového, jaký je, bez výhrad. V Petrově třídě je celkem dvacet žáků, mezi nimiž je také jeden žák, kterému byl v průběhu první třídy diagnostikován Aspergerův syndrom. 

Zpět na profil školy