Příběh o zapojení Markétky, která má cukrovku
Jsem učitelka v 1. třídě, kam dochází i Markétka, která trpí diabetem 1. typu. Na začátku školního roku mě oslovila její maminka s prosbou, zda bych Markétce nemohla vždy před obědem aplikovat inzulín. Ona sama by jinak musela docházet v přesně stanovenou dobu do školy i s druhou roční dcerou, což by pro ni nebylo zrovna jednoduché. Věděla jsem, že bych jí tím hodně pomohla, ale přesto jsem z počátku velmi váhala. Ne protože bych nechtěla pomoci, ale spíše z obavy, abych Markétce neublížila.
Její maminka mi ale vše vysvětlila a ukázala. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Začátky nebyly jednoduché, musela jsem si vše promyslet a dobře zorganizovat. Ostatním dětem ve třídě jsem musela zodpovědět spoustu otázek… Proč si Markétka musí píchat do prstíku, proč nemůže jíst bonbonky, které jí děti donesou, proč Markétce píchám do bříška injekci, proč musí být těmi nejhodnějšími dětmi, když má Markétka „hypo“? A spoustu dalších a dalších otázek.
Po prvním pololetí školního roku již vše zvládáme naprosto bez problémů. Jsem ráda, že děti na vzniklou situaci dobře reagují, Markétce pomáhají a mají ji moc rádi. Přes počáteční obavy jsem hrdá na to, že všichni vše zvládáme a statečně s Markétčinou cukrovkou bojujeme. (Mgr. Simona Pokorná – třídní učitelka)