Publikováno 31. 5. 2014 • ZŠ Doubravník Certifikovaná škola
Zkušenosti: poruchy autistického spektraRadeček, kterému byla diagnostikovaná lehká forma Aspergerova syndromu
Radeček, kterému byla diagnostikovaná lehká forma Aspergerova syndromu, navštěvuje Základní školu v Doubravníku. Přestože má občas problémy se soustředěním a chápáním pravidel, vytvořili mu učitelé takové prostředí, aby mohl chodit do běžné třídy s ostatními dětmi. Mezi nimi je velmi oblíbený, hlavně když se rozpovídá o oblíbených autech nebo o dinosaurech, o kterých má neuvěřitelné znalosti.
Radečkova maminka o synově postižení zpočátku nevěděla. Po upozornění okolí se ukázalo, že má chlapec lehkou formu Aspergerova syndromu. Tato porucha autistického spektra se projevuje v běžném životě i ve škole různě. Radeček nezlobí, je hodný, ale je pro něj těžké přizpůsobit se změnám a všechno si takzvaně víc bere. Důležitý je pro něj proto pravidelný režim a dobré zázemí. Radeček je také velmi důsledný na čistotu a pořádek, vše musí mít precizně vypracované a uklizené. Zároveň je však nadprůměrně inteligentní, sám od sebe se naučil číst a psát.
Nástup chlapce do školy v Doubravníku byl přirozenou volbou. Radeček již dříve navštěvoval školku, která k této ZŠ patří a vyznačuje se stejně otevřeným a přijímajícím přístupem ke všem dětem bez rozdílu. Radeček nebyl prvním dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami, které škola přijala. Školu navštěvuje ještě jeden chlapec s Aspergerovým syndromem, dívka s Downovým syndromem, chlapec s ADHD a chlapec s vývojovou dysfázií.
Pro Radečka byl nástup do školy o něco snazší právě díky tomu, že se s některými dětmi znal ze školky. Při jeho vzdělávání se občas vyskytují drobné zádrhele, většinu z nich je však škola schopná efektivně řešit. Pro chlapce je těžké zvykat si na změny, proto se na ně musí průběžně připravovat. I přesto se však občas stane, že se „zasekne“ a odmítne spolupracovat. V podobných situacích se učitelé a asistenti snaží nalézt pravý důvod takového chování. Radeček například striktně odmítal chodit do tělocviku. Skutečným důvodem však nebyl odpor ke cvičení, ale nutnost převlékat se před ostatními dětmi. Učitelé proto vedou Radečka, stejně jako ostatní děti, k tomu, aby sám dokázal říct, co mu vadí.
Radeček je velmi chytrý, dělá mu však problémy odhalovat principy a zákonitosti a chápat pravidla. Ve chvíli, kdy je pochopí, však pracuje výborně. Problémy má také s motivací k učení. Se zájmem se věnuje pouze tomu, co ho v tu chvíli skutečně zajímá. Ostatní úlohy, které ve škole dostává, sice plní vzorně, ovšem bez zájmu. Nechápe totiž, proč by je plnit měl. Radeček žije ve svém světě, do kterého mu stále odbíhají myšlenky, a někdy vůbec nevnímá, co se kolem něj děje. Proto je velmi důležité, aby mu v soustředění a práci pomáhala asistentka. Mezi ostatními dětmi je Radeček oblíbený a vzhledem ke svým hlubokým znalostem některých témat je dokáže obohatit a předat jim zajímavé informace. Díky tomu se učí zapojit do kolektivu a komunikovat.
ZŠ Doubravník je tzv. malotřídka, kde jsou děti rozdělené celkem do tří tříd. Škola se snaží již několik let zajišťovat podporu dětem a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Spolupracuje například s Centrem podpory inkluzivního vzdělávání Brno. Učitelé také prošli různými speciálními kurzy a programy jako je program Začít spolu nebo kurzy Respektovat a být respektován a Jdeme společně. Při sestavování individuálních vzdělávacích plánů spolupracuje škola se Speciálním vzdělávacím centrem Ibsenova.
V každé třídě funguje asistent pedagoga, který pomáhá primárně znevýhodněným dětem, ale ostatní mohou jeho pomoc také kdykoliv využít. Nástup nového dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami vždy znamená vedle sestavení individuálního vzdělávacího plánu také připravení třídy na příchod žáka. Začátky bývají často těžké. V Radečkově třídě je mimo jiné chlapec, u kterého se často projevovala velká agresivita, a tak mezi ním a dětmi často docházelo ke konfliktům. Na většinu problémů však jako univerzální recept funguje otevřený přístup komunikace a schopnost vnímat pocity dětí, třeba i na úkor části vyučování. Ve třídě se mluví o všem a učitelé vedou děti k tomu, aby uměly říct, co jim vadí a co by chtěly změnit. Ukázalo se, že je dobré vysvětlit žákům, že jejich spolužák potřebuje podporu a pomoc, což vnímají jako zodpovědný úkol a baví je to. Práci s dětmi usnadňují pravidelné ranní kruhy v rámci třídy, ve kterých si pomocí her a povídání budují svoji komunitu. Utužují se tak důvěrné vztahy učitelů se žáky i mezi dětmi navzájem. Ty se zároveň učí být samostatné, zodpovědné a schopné řešit problémy ve třídě mezi sebou.
Škola poskytuje svým žákům také množství mimoškolních aktivit, které se snaží přizpůsobovat dětem se znevýhodněním. Organizuje například školu v přírodě, kde děti přespávají, ale v případě potřeby mohou dojíždět. Akce je tak dostupná pro všechny. Škola se hodně zabývá také otázkou budoucího vzdělávání dětí se speciálními potřebami, neboť prvním stupněm školní docházka nekončí. Učitelé pomáhají rodičům vyhledávat školy s individuálním a otevřeným přístupem a konzultují s nimi postup dítěte na další stupeň.
Všichni učitelé i asistenti sdílejí podobný přístup ke vzdělávání, ve kterém hrají hlavní roli namísto výkonu a soutěžení spíše komunikace, sdílení, spolupráce a vedení dětí k samostatnosti a zodpovědnosti. Důležité je pro ně předat dětem vědomí, že každý člověk má nějaké specifické potřeby a je třeba k nim být tolerantní a otevřený. Všichni jsou prostě naladěni na stejnou vlnu.
I přesto, že začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného školského systému není vždy úplně jednoduché, je paní ředitelka se způsobem fungování školy spokojená. Některým rodičům vadí malý důraz na výkon dětí, škola si však na nezájem většinou nemůže stěžovat. Její dobrá pověst už překročila hranice Doubravníku a nejbližšího okolí. Učitele, asistenty, paní ředitelku i rodiče to jen utvrzuje v tom, že škola svou práci vykonává dobře a je schopná zajistit bezpečné a podpůrné prostředí pro všechny svoje žáky bez ohledu na to, jak moc speciální jejich potřeby jsou.