Společně dokážeme najít řešení

Společně dokážeme najít řešení

Matěj chodí do čtvrté třídy naší školy. V současné době se jedná o pracovitého žáka, který si v hodinách prohlubuje svoje znalosti, výborně se orientuje ve všem, co se týká přírody, dokáže přijmout jiný argument a buduje si nová přátelství mezi dětmi. Než však dosáhl tohoto stavu, musel ujít dlouho cestu a ta byla značně trnitá.

Už při nástupu do první třídy bylo jasné, že se nejedná o klasického prvňáčka. Jako prostřední ze tří dětí nesl svoji pozici velmi těžce. Jeho starší bratr, kterému byl diagnostikován Aspergerův syndrom, si doma Matěje často vybíral za oběť, kterou trápil a ponižoval. Většinou skrytě, aby rodiče o ničem nevěděli. Z toho také pramenila Matějova touha po tom, aby ho někdo vyslyšel, protože u rodičů se mu jejího naplnění tak úplně nedostávalo.

Zpočátku se Matěj jevil jako uzlíček nervů. Učivo nezvládal tak lehce jako jeho bratr, což ho podle něj v očích rodičů táhlo ještě více dolů. Značné obtíže se objevily zejména v českém jazyce, kdy pro Matěje bylo velice obtížné zvládnout základy psaní. Jeho písmo bylo nečitelné, neúhledné, přehnaně zvětšené. Ve chvíli, kdy měl pocit, že se mu práce nedaří, začal se vztekat, plakat, hystericky křičet. Během pár vteřin se jeho vztek vystupňoval tak, že začal trhat sešity, které měl na lavici, házel penálem a věcmi kolem sebe. Tyto záchvaty končily většinou tak, že na uklidněnou jedl papír, který si trhal na malé kousky.

Bylo jasné, že tudy cesta nevede. Jako by všechny tyhle záchvaty a scény byly voláním o pozornost, snahou o to, aby si ho někdo všimnul a dokázal ho ocenit.

Po několika konzultacích učitelky s rodiči, kdy obě strany spolupracovaly a navzájem se podporovaly, vyučující navrhnula jisté změny. Matěj změnil styl písma. Tato změna mu prospěla, sám viděl, že píše úhledněji, rychleji a lépe. Každý takový úspěch, někdy menší, někdy větší ho naplnil radostí a chutí pracovat. Ve chvíli, kdy si nevěděl rady, vyhledal pomoc učitelky nebo asistentky pedagoga. Nebyl omezen časem, což ho dříve hodně stresovalo. Naučil se pracovat svým vlastním tempem, využívat různé pomůcky, které měl ve třídě k dispozici. S pomocí dospělých se učil mírnit svoje nevhodné chování vůči ostatním dětem, hledal vhodná a správná řešení, učil se zvládat svůj vztek. Přijal fakt, že ve škole jsou kolem něj dospělí a děti, kteří ho mají rádi takového jaký je, a že ve své jinakosti je jedinečný.

Teď je Matěj ve čtvrté třídě. Příroda a život v ní jsou pro něj stále největším lákadlem. Začal navštěvovat zájmové kroužky, spolupracuje ve skupině, přestože toho dřív schopen nebyl.

Jsou dny, kdy se nám prostě nedaří. Stejně tak tomu je i u Matěje. Pokud však narazí na něco, co mu přijde jako nepřekonatelný problém, přijde za učitelem s prosbou o radu nebo jen tak si popovídat. Všechno to těžké, čím jsme si společně museli projít nás spojilo a on ví, že společně dokážeme najít řešení. Ví, že v něj věříme. 

Zpět na profil školy